Jak jsem se rozhodl a pozadal o ruku

Tak tohle je opravdu zajímavý příběh. Ti, kdož mě znají, mnohdy lépe než já sám znám sebe, vědí, že jsem vždy měl jistý resistentní postoj k ženění. Nevím přesně čím to bylo způsobeno. Určitě v tom hráli roli jak mé předchozí zkušenosti, současná situace, ne vždy zcela dořešená, obavy přenesené z dětství, obavy z vázání se, z toho mám panickou hrůzu, dostávám šílený hlad a hned je mi zase špatně od žaludku a mám zaražené prdy, obavy ze špatného kroku, nad vším hodně přemýšlím...Don't think just DO IT!...ale možná v tom měli svůj podíl i ti malí zelení trpaslíci. Ti jsou totiž nejhorší. Vlezou vám všude a hrozně rychle se množí....
Nicméně, jednou jsem se zeptal jednoho chytrého člověka, jak poznám jestli si chci toho druhého doopravdy vzít anebo jestli si to pouze namlouvám. V tom jsem totiž přeborník, nejen, že dokážu namluvit ostatním spoustu věcí, nejvíc jich dokážu namluvit sám sobě a to je potom problém.
Jeho odpověď mě naprosto šokovala. Byla jednoduchá. Řekl mi, že když si chceme někoho vzít, a myslíme to upřímě, musíme mít alespoň jeden, byť sebemenší okamžik, kdy jsme si naprosto bytostně jistí. Pak naše odhodlání může překonat vše, těžké časy, překážky, svody a jiné výzvy, které nám život neustále přináší.
Pokud toto máme, tak už pak zbývá jen to udělat a na nic nečekat, jinak nám to může také uplavat.
Tak jsem si to tak sesumiroval v hlave a poznal, ze tyhle okamziky sice netvori pernamentni snuru dni, ale ze se mi v pravidelny intervalech vraceji nekolikrat tydne. Mel bych rici nastesti, protoze kdyz se pri takovemto okamziku pristihnu, zjistim, ze nejsem schopen myslet na nic jineho. No, a kdybych je mel trvale tak bych uz vubec nic neudelal.

Kdyz jsem si to dal dohromady, zjistil jsem, ze Denisu opravdu miluju a ze s ni chci travit cely svuj zivot.

Nevim, jestli si vzdycky budeme takhle blizci, resp. vim, ze budou doby kdy nebudeme, ale to nevadi, pak zase budeme :)

No, a kdyz jsem se rozhodl, tak to bylo hrozne jednoduchy. Koupil jsem prstynek, zmeril potaji Denise prstik, jestli ji sedi, pak jsem si ji urazil, kdyz se mnou chtela VAZNE mluvit o svatbe a ja se jenom smal, to uz jsem byl rozhodnut, ona se nastvala a bylo. Ale nutno rici, ze to pak zpetne pochopila :)

A kdyz uz jsem to mel vsecko po kupe, tak jsem uz jen cekal na spravny okamzik a ten prisel :) A jak to dopadlo ? To az priste :)